Bylo zde takové dusno. Vodní pára zamlžila celé zrcadlo a naše postavy se mihotaly jako v mlze. Jeho ruce se mě jemně dotýkaly podobně jako kapky padající ze sprchové hlavice a já jsem zavírala oči se zvláštním pocitem v břiše. Rukama jsem se opírala o stěny, jak jsem byla omámená z jeho lásky, tak opilá, tak plná. Bříška jeho prstů jezdila po mé kůže sem a tam a zanechávala studené cesty.
Naklonil se ke mně tak blízko, až jsem dostala pocit, že se propadnu jako Alenka. "Jsi jen moje," slyšela jsem jeho slova jako v dáli, "jen moje a nikoho jiného," a já věděla, že v ten moment by můj úsměv nikdo z obličeje nedokázal nijak strhnout.
***
Ovinula jsem okolo sebe čistý, bílý ručník a zadívala jsem se na sebe do již odhaleného zrcadla. Představovala jsem si na sobě stopy jeho doteků, od jednoho místa k druhému. Tady ukazováček, tady celá dlaň, tady teplá měkká ústa.
Slyšela jsem jeho zrychlené kroky, které se blížily z kuchyně jako tichá smrt. Než jsem se stačila otočit, cítila jsem nepříjemný pocit v břiše a pak přišla neutuchající bolest. Prvně jsem se podívala na před tím čistý ručník nyní s červenou skvrnou, která se vteřinu po vteřině zvětšovala. Pak jsem se zadívala na Něj plná hrůzy, strachu, udivení a zmatku. Stále držel rukojeť nože, který mi trčel z těla a v jeho tváři byl vidět vztek, emoce, kterou jsem na něm nikdy nezpozorovala.
"Jsi jen moje, jen moje! Takto tě nikdo jiný mít nemůže."
