Kdysi

Seděla jsem v křesle, nohy položené na taburetu a na klíně mě zahříval zapnutý laptop. Počasí venku bylo sychravé, slyšela jsem jemné bubnování kapek na okně. Pomalu po něm stékaly a kdybyste se podívali na venkovní parapet, všimli byste si, že je celý mokrý. 

Nebydleli jsme v žádném moderním domě, v němž by byty měly vytápěnou podlahu a okna by s lehkostí odolovávala vichru, který v této době řadil venku. Náš byt bych popsala jaké stařičkého dědečka, který se jen tak nenechá zkolit nemocí a který toho ještě má dost, co vyprávět. Měla jsem toto místo ráda, cítila jsem se tu jako doma a neočekávala bych, že bych se jednou odtud měla hnout.

Vzhlédla jsem směrem ke stropu. Oči jsem měla zavřené a přemýšlela jsem o dalších slovech.

"Nelíbí se mi, jak o nás píšeš na internetu," řekl tiše. Roztáhla jsem oční víčka a pomalým pohybem jsem k němu obrátila hlavu. Pozorovala jsem ho jako magického motýla, jak se zády opíral o zeď, která spojovala obývací pokoj a kuchyň, v ruce držel hrnek s čajem. Nedíval se přímo na mě, ale kamsi dolů k zemi. Bylo na něm cosi neškodného a zároveň neklidného, že mnou otřásl chlad. Možná, že kdyby na sobě neměl tak formální oblečení, nevnímala bych ho tak špatně.

Tiše jsem se zasmála a přitom jsem doufala, že ze mě necítil tu nejistotu. Ruce klidně položené na klávesnici začaly znovu psát a oči se dívaly monitor s čistým úmyslem propálit ho skrz na skrz.

"Myslím to vážně." Jeho pohled zamířil ke mně. 

"Cítíš se snad přespříliš obnažený?" zasmála jsem se opět. "Vždyť ani nikdo neví, že jsme to my dva." 

"Ale já to vím!" zakřičel. Odešel do kuchyně. Slyšela jsem ránu - hodil hrnek s čajem do dřezu. Jakmile se vrátil, zavrčel a já jsem si ho v jednu chvíli představila jako medvěda ze Zoo, co se přespříliš nudí a neustále jen brumlá. Dívala jsem se na jeho záda s tvrdým výrazem v obličeji do té doby, než odešel. 

Pamatuji si na doby, kdy jsi mi říkal, že jsem krásnější než Mona Lisa, že jsem tě inspirovala ve psaní, že tvé tělo při pohledu na mé oči zkamení, že tvé srdce buší jen pro mě. Pamatuji si na tvé první doteky, na tvé první miluji tě. Asi je to pryč.