Spala v posteli, ústa lehce pootevřená a vlasy rozházené po polštáři. Jak někdo tak ďábelský může být tak krásný? Jak někdo, kdo vám škrtí srdce, ve vás dokáže vyvolat tak nepopsatelné pocity?
"Dobré ráno," promluví tiše a pramen vlasů jí dá jemně prsty za ucho. Když uvidí, jak se usměje, aniž by otevřela oči, zahřeje ho to u srdce. "Měla bys stávat," řekne a začne si nazouvat boty.
"Nee, hmm," ozve se zpod deky a pokouší se schovat pod polštář.
Ranní slunce se pokouší skrze závěsy dostat do pokoje a projasnit tak místnost ještě více. Místnost je poměrně prázdná, nachází se zde pouze pár odkládacích ploch, na kterých jsou vázi s květinami a na zemi uprostřed je matrace, na níž právě dívka leží.
Kdosi zazvoní. "Jdu otevřít," řekne muž a s již obutými boty jde směrem k vchodovým dveřím. Zazní odemknutí zámku, zaskřípání řetězu a nakonec otevření dveří. Dívka v posteli naslouchá, s kým to její muž mluví.
"Nemůžeš tady být. Ne, rozhodně ne teď," snaží se mluvit potichu, ale nedaří se mu to.
"Kdo to je?" zavolá do chodby. Upraví si trochu vlasy a vystrčí hlavu zpod polštářů.
"Ona je tady? To si ze mě děláš srandu," zazní cizí hlas a na chodbě směrem k pokoji, kde leží, slyší klapot podpatků. Začíná ji bušit srdce. Proč má najednou strach?
Vtom se před ní objeví dívka jejího věku, krásná, vysoká a pěkně hubená. Vypadá úžasně a ona z ní nedokáže spustit oči. Zírá na ni beze slova a ona to samé dělá nazpět. Takže je to tak, pomyslí si dívka ležící v posteli. Já byla pouze ta druhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat