Seděli jsme u sebe tak blízko, až jsem cítil její dech na svém krku. Prohlížela si můj obličej všemi směry. Nejprve si prohlížela mé oči, ona je měla oříškově hnědé, poté zamířila po pravé tvaři jako hodinové ručičky, na krátkou chvíli se zastavila na mých rtech a poté opět zamířila vzhůru.
Pomalu zavírala oči a všímal jsem si, jak se urputně snaží nezívat. "Jsi unavená," řekl jsem jen tak. Nečekal jsem, že otevře ústa a promluví. Jako nevědomky kývla hlavou v souhlas, zavřela oči a opřela se o mou hruď. Cítila snad to, jak se mi zrychlilo bušení srdce? Objala mě svými hubenými pažemi okolo pasu a já pouze poslouchal, jak oddychuje.
A to mi v tu chvíli stačilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat