Kéž bych necítila tolik, jako cítím právě teď. Cítím, jak mi energie mého srdce proniká až do konečků prstů a snaží se najít cíl. Možná tebe. Cítím neustálou potřebu dotýkat se. Mé oči tě hledají v davu.
Ale už dost.
Už nechci cítit to, že jsem jediná, která miluje tolik, že ji to zabíjí. Nechci cítit přítomnost tvé vůně na svém polštáři, už prostě nechci. Jsem plná lásky, která putuje do neznáma a nevrací se.
Často se cítím hloupě, že tě miluji.
Vzpomínám si, jak jsi se na mě v jednom momentu zadíval. Pozoroval jsi mě dlouho bez jediného slova, když v tom jsi pronesl: "Nedokážu své city pořádně vyjádřit slovy. Zdá se mi, že to je možná důvod, proč mě většina lidí nechápe." V tom momentu jsem si myslela, že já jsem ta pravá, která tě dokáže pochopit, ta kterou budeš milovat a nebude to pouze hra. Spletla jsem se.
Ačkoliv vím, že jsi mi zlomil srdce, ve svých očích tě stále vidím jako nádherného člověka, kterého miluji.
Toto je konec.
