Hnědé oči

Pomalu jsme se k sobě přibližovali a naše prsty se letmo dotýkaly. Cítili jsme elektřinu probíjející naší pokožkou, která se snažila nás od sebe odtáhnout, ale my jsme se nenechali. Bylo to tak intimní, osobní a přesto tak vzdálené a cizí. Neznala jsem tento pocit.

Mírným pohybem, jako když se člověk plíží k bezbrannému zvířeti, se nakláněl k mému uchu, jemně, že jsem postupně vnímala jeho dech a bušení srdce. 

"Nemůžu tomu uvěřit," vydechl, "nedávno, pro mě hnědé oči byly pouhopouhé hnědé oči. Nyní, když hnědé oči spatřím, vidím tebe a mé tělo zkamení pod tím omamným pohledem. Zaklínáš mě, já se ti volně vzdávám a miluji to."