Měla zavřené oči a oční víčka se jí třepotala jako motýlí křídla. Dodávala dojem, že spí a zdá se jí noční můra, když jste se však podívali zblízka, všimli jste si slz, které stékaly po jejích tvářích a zanechávaly mokré skvrny na polštářích. Chtěla ten pocit úzkosti ze svého těla vyhnat, vyříznout nebo vyrvat holýma rukama. Byla schoulená v malém klubku a v jedné ruce držela dopis tak pevně, až se jí třásla ruka v křeči.
Z jejích vzlyků jste měli potřebu ji obejmout a utěšovat ji jak malé batole, v místnosti se však nikdo nenacházel. Byla zde dočista sama a snažila se vyrovnat s bolestí sžírající její tělo.
Má Drahá,
neboj se, jsem navždy s tebou. Napsal jsem tvé jméno na střelu, aby každý věděl, že jsi byla to poslední, co mi prolétlo hlavou.
Jonathan M.
Zakřičela. Hlasitě. Snad proto, aby toho démona ze sebe dostala a konečně opustil její již tak dost zraněné tělo. Nepodařilo se však. Stále cítila to bolestivé a již skomírající srdce, které tak tak bilo.
***
"Zemřela bezbolestně," oznámil doktor a se smutným obličejem opustil pokoj. Celá místnost byla ponořena ve smutečním šatu. Ležela tu mrtvá dívka a v rukou držela popsaný list papíru:
Můj Drahý,
nikdy jsi mi neřekl proč.
Mia L.
Žádné komentáře:
Okomentovat