neděle 19. února 2017

Nemoc lásky

Večeřeli. Měli krůtu s bramborem a ve skleněných miskách se podával mrkvový salát. Místnost byla osvětlena jemným světlem, takže spíše převládala tma nežli světlo. Seděli tu dva. Muž s krátce ostříhanými vlasy, pojídající krůtu jako boží jídlo a dívka, jejíž oči ukrývaly tajemství. Dívala se na něj způsobem, který nedokážete zapomenout. Byl plný bolesti, ale zároveň lásky, pokory a milosti. Chtěla se ho dotknout. Stačilo by jen trochu, aby cítila to teplo, které z něj sálá a ona cítila, že žije, že jsou jakýmsi způsobem spojeni.

Položila příbor, bradu si opřela o dlaň a zpod řas pozorovala jídlo, které nabíral na vidličku. Jakmile sousto strčil do úst, prstem pohladila ubrus položený na stole a promluvila: "Miloval bys mě stále, kdybych byla blázen?" 

Muž se zasmál. Bez jediného pohledu položil příbor na stůl a ubrouskem si otřel ústa, ačkoliv byla čistá. Jeho oči našly její a ona v nich viděla pobavení: "Co tím myslíš, drahá?" Chtěl jí chytnou za ruku, ale ona ji odtáhla, cítila jak se jí začínají třást. 

Trochu bláznivě se zasmála: "Jsem do tebe blázen," řekla a pohladila ho dlaní po tváři. "Já do tebe taky," řekl a pokračoval v jídle, lehce zmaten.

Její pohled ho stále neopustil a když sledovala pohyby jeho úst, přemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby mu ukázala, jakým bláznem doopravdy je.

Žádné komentáře:

Okomentovat