Pocity

Jejich tváře byly červené od studeného větru, který s jejich vlasy lomcoval jak s větvěmi. Bylo to krásné. Uvnitř svého těla cítili teplo, navenek však zimu. Rty měli tak blízko u sebe. Cítili bití svých srdcí navzájem. Ohromující pocit.

"Byl jste někdy zamilovaný?" pronesla tiše a zvědavě se na něj zadívala. Její pohled vás nutil vyslovit něco, co jste ani vyslovit nechtěli. Ty oči byly tak svůdné a tak naplňující... Čeho naplňující? To nikdo neví. Dlaněmi se opřela o studenou trávu a sedla si na paty. "Je to hrozné, že ano? Láska nechá vaše tělo otevřené, vaše srdce lehce proniknutelné...," očima zabloudila směrem k zemi, jak kdyby nacházela slova, se kterými by měla pokračovat. "Najednou k vám může kdokoliv. Najednou jste tak bezmocní, že vás kdokoliv může zneužít."

S výrazem plným hororu na ni pohlédl a rukama ji chytil za slabá ramena.

"Co tím myslíte? Co tím chcete říct?" Jeho slova byla náruživá. Měl chuť říct tolik slov, ale něvědel, jakou mají formu. Jak máte někomu říci, jak se cítíte, když své pocity nedokážete popsat?

Zvedla svůj pohled směrem k jeho modrým očím. Moře. Představovala si, že je moře a ona se ztrácí v jeho vlnách a vůbec ji nevadí, že se topí.

"Vy to nechápete?" Zeptala se. Po levé tváři se jí skutálela slza na šedý kabát a zanechala na něm tmavý bod. "Klidně bych pro vás zemřela, ale žít pro vás nemohu." V ten moment vytáhne z kapsy malý revolver. Přiloží si jej ke spánku a do širokého okolí pronikne zvuk střely.