Měsíc svítil tak jasně a ona byla omámená. Kdybyste na ni promluvili, usmála by se na vás a políbila na tvář. Rty se jí třásly a třpytky na jejích rukou byly dechberoucí.
Byla jako víla, lapila vás.
Nemůžete z ní spustit oči.
"Možná je zde něco, co se bojíš říci, někdo, koho se bojíš milovat nebo místo, kam se bojíš jít. Bude to bolet. Bude to tak moc bolet, jelikož na tom záleží."
V jejích očích se zableskla vážnost a hlasitě se nadechla a vydechla. Způsob, kterým se její řasy pohybovaly, vás přesvědčoval o nemožném a vy jste si přáli jedno: Umřít v jejích spárech.
Pozn. autora: Mísení minulého a přítomného času je záměrné.
Žádné komentáře:
Okomentovat