neděle 6. listopadu 2016

Pokemoni dnes nejsou, co?

Mysl lidí je zvláštní, nikdy vlastně nevíte, co očekávat. Chtěla bych částečně vědět, co si ostatní lidé myslí, ale když to zjistím, tak už ten život nebude mít takové kouzlo. Teď si pravděpodobně každý říká, že náš svět nemá žádné kouzlo.k Že je to prohnily život, který musíme prožít.

***

Zkoušeli jste někdy hledat souhvězdí pomocí aplikace, ve které se vlastně nevyznáte? Je to krásné a vzrušují a vlastně i zábavné.

Myslím, že to bylo o prázdninách, ale nejsem si tím stoprocentně jistá. Hvězdy na nebi krásně svítily a vytvářely hvězdné mapy. Měla jsem pocit, jak kdybych se na ty svítící tečky mohla dívat věčně. Chtěla bych být hvězdou. Nevyhasnutou, neustále zářící a krásnou. Asi je to nadpozemské přání.

Neumím, neznám, netuším. Ňouma Elin Carsen. Mít aplikaci pro hvězdné nebe byl dokonalý nápad, ale také by bylo skvělé se v oné aplikaci orientovat, což samozřejmě Elin Carsen neumí.

Přezval řízení. Když jste se mu podívali do obličeje, viděli jste takový zvláštní zadumaný výraz a museli jste se usmát. Já bych se na některé lidi dokázala dívat věčně.
"Tam je ta Velká medvědice nebo tak," díval se do mobilu, přičemž ruku napřáhl před nás. "Tam je štír a tam je malý vůz, vidíš?" Zadívala jsem se vzhůru. Bylo tam tolik hvězd, nedokázala jsem se orientovat. Hele, viděla jsem Severku a snažila jsem se k ní přiřadit ostatní body.
"Nemůžu to najít," řekla jsem. Přišel ke mně a podal mi telefon s oním souhvězdím: "Dívej se na toto a pak se podívej nahoru." Udělala jsem, jak řekl a opět mě oslnilo světlo hromady hvězd. "Už to vidím."

Neviděla jsem. Dá se to považovat za lhaní, když neříkáte pravdu proto, abyste někomu udělali radost? Snad ne.

Doufám.

Žádné komentáře:

Okomentovat