úterý 2. února 2016

Jednou jste nahoře, jednou jste dole

Víte, co nejvíce nemám ráda? Změny nálad. Jednou jste nahoře, jednou jste dole. A vy stále pořádně nevíte kde.

Ráda bych se omluvila všem, k nimž se nechovám zrovna mile, nebavím se s nimi nebo dokonce nereaguji na jejich slova. Ráda bych se omluvila všem, jimž jsem někdy ublížila - ať už s úmyslem či bez úmyslu. Ráda bych se omluvila rodině, přátelům, lidem, které jsem nikdy neviděla a dalším.

Ani nevíte, jak je to těžké.

Je zajímavé, jak pouhá slova mohou bolet. Jak se slova ze sekundy na sekundu dokáží proměnit v nůž s ostrou hranou, který vám projede hrudí tak rychle, že nedokážete ani zareagovat.

Několikrát mi bylo řečeno, že jsem tlustá, hloupá, mrdka, piča, kurva a další... Něco se ve mně zřejmě "rozbilo." Zvenku to zřejmě není vidět, ale uvnitř trpím.
Zdají se mi sny, které by se mi neměli zdát, jsou to noční můry a nelze s nimi skoncovat. Ubližovala jsem si způsobem, jímž by si nikdo ubližovat neměl. Nedávno se dokonce diskutovalo o tom, že bych měla být zavřena do psychiatrické léčebně.

Nemyslete si o mně, prosím, že jsem nějaký cvok, který by na tomto světě neměl žít, prosím, to ne. Jsem naprosto normální člověk jako vy, jen jiný. Jsem psychicky labilní.

Ať už uděláte cokoliv, vždy se mi bude zdát, že mě nemáte rádi, že mě pomlouváte a že byste byli rádi, kdybyste mne neznali. Vždy budu sledovat lidi okolo a myslet si, že na mně vidí něco špatného. Vždy budu raději sama než s někým, kdo rád mluví nahlas a přivolává pozornost. Kritizuji sebe tak, jak si myslím, že by lidé kritizovali mě.

Posledních pár let, bylo těžkých. Chtěla bych, abych všichni věděli, že i když to tak nevypadá, mám vás neskutečně ráda. Jen už to nedokážu dát najevo. Chtěla bych, aby se na mě lidé nedívali jako na někoho, kdo to nemá v hlavě v pořádku.

Rozhodně si můžete být jistí, že ať udělám cokoliv, tak toho za nějaký čas budu hluboce litovat. Stejně jako budu litovat toho, že jsem napsala tento článek.