Usmála se na mě zářivým úsměvem, kterým se na nikoho nikdy nepodívala. Ach, jak já ji miloval. Měla dlouhé, hnědé... nádherné, přenádherné... vlasy, které ji při chůzi vlály na zádech. Její líčka se pří úsměvech zvětšovala, čímž odkrývala její nádherné bílé zuby, které se usmívaly na mě.
Pomalými krůčky stále s tím okouzlujícím úsměvem na tváři, se ke mně přibližovala, do té doby, nežli byla ode mě vzdálena sotva deset centimetrů. Jeden pramen vlasů, který se jí míhal před očima, si strčila prsty za ucho a poté se mi vášnivě podívala do očí. Její oči mi přenášely zprávu. Byly to ty nejkrásnější oči, které jsem kdy v životě viděl.
Položila svou dlaň na mou tvář a poté se mi zadívala na rty, jak kdyby to chtěla udělat. Byl jsem si tak jistý, že by to doopravdy udělat chtěla... ale najednou jsem ucítil šokující bolest v hrudníku. Otevřel jsem pusu, abych načerpal kyslík, ale... nešlo to. Nešlo to.
Zadíval jsem se na svou hruď, kde jsem viděl její ruku, jak drží cosi, co je zabodnuté v mé hrudi. Můj pohled jsem přesměroval na ni a zadíval jsem se na ni zřejmě podobně, jako se Ceaser zadíval na Bruta. Bylo mi najednou tak smutno, chladno, cítil jsem se tak odstrčený, nemilovaný, chtěl jsem umřít. Ale vždyť já vlastně umírám.
Z očí mi najednou začaly téct slzy a já se nedokázal přestat dívat na ten nádherný úsměv, který se stále zjevoval na její tváři. Palcem své ruky mi otřela jednu slzu z tváře.
Přišla další potřeba po kyslíku. Zkusil jsem se tedy znovu nadechnout a najednou jsem zjistil, že mé oči jsou zavřené. Cítil jsem její rty na těch mých a potom jsem si to najednou uvědomil...
...její rty chutnaly jako smrt.
Žádné komentáře:
Okomentovat