Z očí do očí

Když se na vás podívá, ucítíte v těle jakési uvolnění. Jak kdyby zatáhla za nějakou páku a z vašeho těla se uvolnily všechny formy stresu, starosti a strachu a byly jste najednou tak lehcí.

Ale když se na vás nedívá, cítíte se prázdní jako prázdná láhev od vodky.

Musíme si uvědomit, že pohledy lidí tu budou vždy. Ale záleží pouze na nás, jestli ucítíme, že to jsou pohledy správné, takové, které by se na nás dívat měly. Pokud je to naopak, měli bychom s tím něco dělat.

Půlnoční myšlenky

Podívejme se na sebe. Co z nás zbylo? Kousky střípků, které nikdo již dohromady neposkládá.

Cožpak vy to nevidíte? Ten zmatek v očích ostatních kdykoliv se na vás podívají. Ten zvláštní druh motýlků, kteří jim létají v břiše.

Nedívejte se na ně. Bude vás to bolet.

Poslední pohlazení po tváři.

Seděla na zadním sedadle v poloprázdném autobuse a četla si knihu, kterou si před jízdou půjčila v knihovně. I když se snažila soustředit na čtení mile hladící po duši, při každém otevření autobusových dveří však zvedla hlavu od knihy a zadívala se, co za lidi vchází a vychází.

Ráda pozorovala lidi. Byla to jakási vlastnost, které se nedokázala zbavit, ale za kterou byla ráda. Díky tomu dokázala o lidech zjistit tolik věcí. Dokázala rozpoznat, jaký vedou život, jaké období v životě právě prožívají nebo s jakými lidmi se stýkají.

O pár zastávek dále, kdy se otevřely opět autobusové dveře a kdy opět zvedla hlavu se ve předních dveřích objevil kluk. Jeho bílé zuby, které šly vidět díky jeho zářivému úsměvu, ji i na tu dálku naprosto oslepovaly. Vlasy měl učesané, ale kvůli větru, jenž venku panoval, se mu rozcuchaly.

Jakmile ji uviděl, chvíli na ni jen koukal a poté si sedl na zahřáté sedadlo, otočený směrem k její osobě. Dívali se na sebe po dalších pět zastávek, když vtom však dívce zazněl zvuk, značící, že ji přišla SMS zpráva. Zvedla prst - za což se vůbec nestyděla - na znak, ať chvíli počká.

Otevřela SMS zprávu a přečetla krátký řádek, na kterém bylo napsáno:

"Teď se srazíme s autem před námi. Rád jsem s tebou jel. Sbohem."

Chtěla se na něj podívat s tázajícím pohledem, ale už to nestihla. Nákladní auto, které jehlo před nimi a které se začalo smýkat, narazilo do přední části autobusu, čímž způsobilo okamžité stopnutí jízdy a také to, že do zadní části autobusu po sekundových intervalech narážela auta, která jela za autobusem.

Nebolelo to. Bylo to jako lehké pohlazení po tváři, které ucítíte naposledy v životě.

Líbající smrt

Usmála se na mě zářivým úsměvem, kterým se na nikoho nikdy nepodívala. Ach, jak já ji miloval. Měla dlouhé, hnědé... nádherné, přenádherné... vlasy, které ji při chůzi vlály na zádech. Její líčka se pří úsměvech zvětšovala, čímž odkrývala její nádherné bílé zuby, které se usmívaly na mě. 

Pomalými krůčky stále s tím okouzlujícím úsměvem na tváři, se ke mně přibližovala, do té doby, nežli byla ode mě vzdálena sotva deset centimetrů. Jeden pramen vlasů, který se jí míhal před očima, si strčila prsty za ucho a poté se mi vášnivě podívala do očí. Její oči mi přenášely zprávu. Byly to ty nejkrásnější oči, které jsem kdy v životě viděl.

Položila svou dlaň na mou tvář a poté se mi zadívala na rty, jak kdyby to chtěla udělat. Byl jsem si tak jistý, že by to doopravdy udělat chtěla... ale najednou jsem ucítil šokující bolest v hrudníku. Otevřel jsem pusu, abych načerpal kyslík, ale... nešlo to. Nešlo to.

Zadíval jsem se na svou hruď, kde jsem viděl její ruku, jak drží cosi, co je zabodnuté v mé hrudi. Můj pohled jsem přesměroval na ni a zadíval jsem se na ni zřejmě podobně, jako se Ceaser zadíval na Bruta. Bylo mi najednou tak smutno, chladno, cítil jsem se tak odstrčený, nemilovaný, chtěl jsem umřít. Ale vždyť já vlastně umírám. 

Z očí mi najednou začaly téct slzy a já se nedokázal přestat dívat na ten nádherný úsměv, který se stále zjevoval na její tváři. Palcem své ruky mi otřela jednu slzu z tváře.

Přišla další potřeba po kyslíku. Zkusil jsem se tedy znovu nadechnout a najednou jsem zjistil, že mé oči jsou zavřené. Cítil jsem její rty na těch mých a potom jsem si to najednou uvědomil...

...její rty chutnaly jako smrt.