neděle 29. listopadu 2015

Svoboda

Vítr jí vrážel do obličeje, až ji způsoboval rudé tváře a ona se usmívala od ucha k uchu. Ruce měla rozpažené, jak kdyby čekala na něčí obejmutí, které však nepřicházelo a vlasy si mezi sebou hrály na schovávanou. Byl to tak osvobozující pocit. Pocit volnosti, při kterém se jí v břiše vytvářeli motýlci. Stála na vrcholku kamenné hory, přičemž vzpomínala na časy, kdy tu bývala se svými nejbližšími. 

Já to zvládla. To bylo vše? To nemůže být možné. 

Nemohla tomu uvěřit.

Pomalu zavřela oči a do svých plic najednou vdechla spoustu kyslíku. Hlavu zaklonila, jak kdyby se dívala vzhůru a z jednoho zavřeného oka se ji po tváři linula slza - smutku či štěstí?

Poté jen udělala krok vpřed a cítila tu největší svobodu, jakou kdy chtěla cítit. Padala a v hlavě se jí snažilo vše uspořádat. Letěla vzduchem jako pták s křídly orla. 

Poslední slovo, na které dokázala pomyslet bylo: NÁDHERA.

Žádné komentáře:

Okomentovat