pátek 10. srpna 2018

Konec

Kéž bych necítila tolik, jako cítím právě teď. Cítím, jak mi energie mého srdce proniká až do konečků prstů a snaží se najít cíl. Možná tebe. Cítím neustálou potřebu dotýkat se. Mé oči tě hledají v davu.

Ale už dost.

Už nechci cítit to, že jsem jediná, která miluje tolik, že ji to zabíjí. Nechci cítit přítomnost tvé vůně na svém polštáři, už prostě nechci. Jsem plná lásky, která putuje do neznáma a nevrací se.

Často se cítím hloupě, že tě miluji.

Vzpomínám si, jak jsi se na mě v jednom momentu zadíval. Pozoroval jsi mě dlouho bez jediného slova, když v tom jsi pronesl: "Nedokážu své city pořádně vyjádřit slovy. Zdá se mi, že to je možná důvod, proč mě většina lidí nechápe." V tom momentu jsem si myslela, že já jsem ta pravá, která tě dokáže pochopit, ta kterou budeš milovat a nebude to pouze hra. Spletla jsem se.

Ačkoliv vím, že jsi mi zlomil srdce, ve svých očích tě stále vidím jako nádherného člověka, kterého miluji.

Toto je konec.

pondělí 14. května 2018

Paprsky nám zářily do pokoje

Roy Orbison - You got it

Leželi jsme vedle sebe, polštáře a peřiny okolo nás rozházené a ranní paprsky nám zářily do pokoje. Otočila jsem hlavou doprava a zadívala jsem se na tu překrásnou tvář. Plné rty, ostré hrany čelistí, letmo pohybující se víčka a poházené vlasy. 

Pomalu jsem pomrkávala, jak kdybychom byli ve zpomaleném filmu a usmívala jsem se. Když otevřel oči, neuhnula jsem, protože jsem necítila, že je něco špatně. Cítila jsem se dobře, když jsem se dívala na tu příjemnou tvář plnou štěstí a lásky. 

"Ahoj," řekl tiše a opět oči zavřel. "Ahoj," odpověděla jsem. Nic víc potřeba nebylo. Jen jedno slovo a cítila jsem to hřející místo v hrudi, jak se probouzí k životu a dává o sobě vědět.

"Nad čím přemýšlíš?" optal se mě, protáhl se, objal mě a přivoněl mi k vlasům. 

"Víš," začala jsem, "nechci, aby náš vztah došel do té fáze, kdy si ani nevzpomeneme na tu hudbu, kterou jsme si společně posílali. Nebo na ty věci, co jsme si kdy řekli. Nechci, abys zapomněl na ty mé špatné vtípky ještě než nastal tento moment. Přala bych si, abys nezapomněl můj úsměv, můj hlas. Přála bych si, abys mě už nezapomněl."

Mé oči našly ty jeho a jen tak jsme si chvíli hleděli do očí. Jako kdybychom si dávali tajný slib. Vzal mou ruku a položil si ji na svou pravou část hrudi.

"Dokud mě srdce bije, tak na tebe nezapomenu."

středa 18. dubna 2018

Má Julie

Má drahá Julie,

Je toto skutečnost? Myšlenky na tebe mě ubíjí, cítím se v křeči, cítím se omámen. Já, ten, jenž srdce z ledu má, cítím. Lásku? Nevím. Ale cítím.

Táhnu onen kus ledu jako kouli u nohy, pomalu tající, ale stále těžkou jako celý můj život. Snažím se na tebe zapomenout, ačkoliv vím, že to není možné. V nocích bdím a vidím tvou tvář, poté chytá mě zášť k osobě píšící tento dopis. Ach, v jaké situaci jsem se to objevil.

Lásko má, och, lásko, proč nemiluješ mě? Je to snad tím, jak se chovám, povaha snad můj cit k tobě? To, jak mému pohledu utíkáš, zraňuje mě, srdce mi buší, nemůžu dýchat, je to jako můj konec.

Já své ego kvůli tobě ztratil, snažil jsem se změnit, ale pouze jsem za to zaplatil. Láska v mém životě ztratila smysl, doufal jsem v nás, doufal jsem ve smysl.

Stejně škoda slov, měl bych již končit zde, lásku jsem ti již vyjádřil a ponaučil se. Chtěl bych říct však jen jedno a vyjádřit můj cit naposledy, poté budu opět ten bezcitný.

Chybíš mi a chci, abys to věděla, třeba kdybys mě v posmrtném životě potkala – ačkoliv bezcitného,


dříve tvůj jediný Romeo

středa 7. března 2018

Ta nedokonalá

Polštářky jeho prstů se dotýkají mé hebké pokožky na tvářích a krku a prozkoumávají místa, na něž se dennodenně jeho oči dívají. Dech se mi zpomaluje, zavírám oči a vnímám ty pomalé, jemné pohyby a cítím se jako pod vlivem drogy.

Rozepíná mi košily, knoflík po knoflíku, opatrně a pomalu. Jeho pohyby mi připomínají hru na housle a představuji si tu hudbu, kterou vytváří. Zakláním hlavu a vnímám pouze svou zvědající hruď.

Vtom se probírám z toho snu a dívám se mu do tváře. Je tak zničená a překvapená. Dívám se na místa, kam jeho oči směřujía vidím břicho a prsa pořezaná ostrými předměty. Červené ranky se na nás usmívají. Připadá mi to častečně vtipné.

Nebylo to jako v knihách, kdy vaše rány začne líbat. Nebylo to tak, že by se mi zadíval do očí, řekl, že to bude dobré a poté mě objal. Nebyly to žádné výhrůžné řeči se slovy musíš a měla bys. Nebylo to nic ve smyslu hrozeb. Bylo pouhé ticho. Ach, to hrozné ticho, které bych nejraději probodla nožem.

Na chodbě jsou poté jenom slyšet jeho kroky a bouchnutí hlavních dveří. Choulím se v rohu postele a dívám se z okna, jak odchází. Rukou projíždí ve svých hustých vlasech a neotáčí se a já se zmůžu na pouhý pláč a myšlenku na ostré předměty.

neděle 28. ledna 2018

Upadám do snu

Husí kůže. Přivřená víčka a letmí dech... a to bušení srdce, ach. Tančení v kruhu jako zbláznění. Plápolání ohně, jehož záře okusuje naše chodila a tvé příjemné doteky na mé kůži. Letmé polibky na krku a šeptání, jak mi to dnes sluší.

Pokusím se tě dotknout, ale ty mi vynadáš a rozzlobeně vztyčíš prst. Zasměju se jako malá holka a snažím se tě usilovněji chytnout. Jenže spadnu, padám na záda a směju se se zavřenýma očima.

Během chvíle cítím tvou přítomnost vedle mě, aniž by ses mě dotýkal. A upadám do snu.

neděle 26. listopadu 2017

Myslel jsem na tebe

"Omlouvám se," řekl tiše, podobajíce se zbitému psovi. "Je mi to tak líto."

Zasmála se, jak jí to přišlo vtipné. Měla chuť mu zatleskat za falšovanou lítost a za mistrovské přetvařování. Chtěla si vyrvat všechny vlasy z hlavy, chtěla pocítit větší bolest, než kterou zažívala nyní. Zatínala zuby, aby neudělala něco, čeho by poté mohla litovat.

"Zahodilo jsi to všechno... a to jen tak," opět se zasmála, "jako lusknutím prstů. Jak kdyby to bylo jednoduché, jak kdyby to nic a nikoho neovlivnilo. Myslel jsi na něco při tom, když jsi to udělal?"

"Na tebe."

"Na mě, haha," cítila slzy. "Asi to k ničemu nebylo. Ty jsi se prostě jen zabil!" zakřičela.


"Ano, já jsem se jen a pouze zabil..."


pondělí 20. listopadu 2017

Buch, buch, buch

"Měla bych tě nechat jít. Nechat tě, ať nalezneš tu pravou."

"Jak mám poznat, že je to ta pravá?"

"Podívat se jí do očí, cítit v těle motýly, slyšet šustění jejich křídel. Obdivovat krásy jejího těla, dotýkat se jí jemně a pomalu."

Chytil ji za ruce, podíval se jí zpříma do očí a pouze hleděl. "Jak se cítíš?" zeptal se.

"Cítím, že jsi ten pravý." Vzal její pravou ruku a položil si ji na srdce.

 "Cítíš to?" usmál se, "to buší jen a jen pro tebe."